Vzhůru za dobrodružstvím

Osmidenní horská túra z městečka Voss do druhého největšího města Norska, Bergen.

Rodiče často mluvili o tom, že by rádi vyjeli na nějakou vícedenní túru. Tak jsem nám naplánovala cestu do Norska. Zpočátku jsme měli jet ve třech, ale pak se k nám přidala i moje starší ségra Barča. Což bylo bezva a po několika letech jsme si opět vyjeli celá rodinka na dovolenou. A stálo to za to!! :) 

Rodiče nebyli nijak zvlášť připraveni a vybaveni na takovou dlouhou túru. V průběhu roku si postupně doplnili vybavení a jednou za čas vyjeli na víkendovou turistiku v Čechách. Nicméně nikdy takovou túru neabsolvovali. I když jsou rodiče sportovně založení, i tak je rozdíl táhnout plnou polní na několik dní, než mít malý batůžek a večer se vrátit na chatu. Musím říct, že rodiče osmidenní pobyt v horách a spaní ve stanu zvládli na jedničku. Mají můj velký obdiv.

Po příletu, ve večerních hodinách, jsme ještě nasedli na vlak do Voss, kde bylo naše výchozí místo. (V Norsku jsou vlaky poměrně drahé. Výhodnější je, když se lístek zakoupí předem přes internet a na vlakové stanici se pouze vytiskne v automatu - to funguje hodně i v Anglii. Jízdenky jsem kupovala přes původní nsb.no/nyní vy.no a pro 4 osoby nás vyšly na 2360,-.) Cestou vlakem jsme zdolávali placatku slivovice, která nám záhadně praskla a začala téct. Výhledů z vlaku jsme si moc neužívali, protože jsme celou cestu prakticky projížděli tunely. Až na některé momenty, které nás obdarovaly pohledem na pasoucího se jelena a lemující se fjord. Cesta trvala asi hodinu a 20 minut, což nám přišlo po celém dni jako věčnost. Ve Voss jsme ještě pak šli asi 3km na místo Kvåle, kde jsme si mohli postavit stany. Před třemi roky jsem z tohoto místa posílala rodičům smsku, že večeřím s výhledem na jezero a zasněžené vrcholky hor. Často se mi nastává, že bych se vrátila na to samé místo. Mělo to své kouzlo. :) Ještě poměrně za šera, v jednu hodinu ránu, jsme postavili stany a znaveni zalehli do svých spacáků.

Ráno vrcholky hor zakrývala mlha, ale odpoledne se nám krásně vyjasnilo. Po snídani jsme sbalili věci a vyrazili na cestu. Čekalo nás celkem náročné a dlouhé stoupání ze 100 m.n.m do výšky 1315 m.n.m. Krátce jsme prošli městečkem Voss a rovnou zamířili na trasu. Cestou jsme otrhávali maliny, které nám nedaly pokoj až do posledního dne, dokonce i na letišti.  

Dnešním cílem byl nejvyšší vrch Gråsidetoppen (1315 m.n.m.). Cestou na vrch jsme se zastavili u vyhlášeného kamene zvaného "vejce naruby". Našli jsme 17km s převýšením 1506m.  

Stany jsme rozložili asi hodku pod vrchem u horských ples. Není nic lepšího než koupel ve vysokohorském plese. V místě, kde jsme stavěli stany, jsme si všimli drobných bobků od nějakého hlodavce...

Druhý den ráno jsme zjistili komu ty bobky patří a ukázalo se, že ve skále prolézá Lumík Norský. Jedná se o endemit, který se nevyskytuje nikde jinde na světě. Je typický pro norské (skandinávské) prostředí. Procházeli jsme kolem chaty Torfinnsheimen (Chata je opravdu luxusně vybavená a dá se v ní i přespat, nicméně není zadarmo a dokonce i pokud si chcete jen uvařit, tak je potřeba přispět menším obnosem a zapsat se do knihy.) Dále jsme pokračovali po červené směrem na Botnen. Utábořili jsme se u jezera pod vrcholem Blåkoll. 

Vždy jsme vyhledávali místo se zdrojem vody, ať už na koupání nebo alespoň na pití. V Norsku opravdu není problém čerpat vodu z přírody. Pramenů, říček, ples je zde nespočet, není potřeba tahat zbytečně několik litrů vody s sebou. Víceméně jde o vodu tající z ledovců a sněhu, avšak pokud je tekoucí, voda se přefiltruje přes kameny a mech. Párkrát jsme neměli na vybranou a museli vzít vodu stojatou, když se nám nezdála, kápli jsme pro jistotu dezinfekci (používám Sanosil DDW, který jsem použila asi 5x za všechny mé výpravy). S vodou jsem zatím nikde neměla výrazný problém.  

Třetí den

......